Počátky mojí chovatelské stanice se datuje až do , pro mnohá již prehistorických dob roku 1989, kdy jsem , čistě nedopatřením , koupila svou první fenku westíka Bosyku Karbinec.
Malé špinavé štěně, sem tam chlup, na které jsem koukala trochu jak na zjevení,netuše jak vůbec westík vypadá. Jak to dopadlo je celkem jasné. štěně mi olízlo nos a byla jsem ztracená. I když jsem měla již bohaté chovatelské zkušenosti z chovu ušlechtilých koček, kterému jsem se věnovala téměř deset let i jako poradkyně chovu a posuzovatelka, tohle bylo něco podstatně jiného.

A protože začátečníci mívají štěstí, fenku westíka jsem uchovnila na první výstavě psů ve Vojanových sadech. Obě jsme se třásly v křoví, já westa v náručí, o nějaké úpravě ani zdání, ale nějakým zázrakem to dopadlo výborně. A protože jsem měla opět štěstí, z prvního vrhu jsem si nechala dvě fenky po otci Peppermint O'Donoghue. Z jednou z nich CH. Ann Coloris,možná ji ještě někteří z Vás chovatelů pamatují, jsem slavila první výstavní úspěchy. Na tehdejší dobu, podle mého názoru, dosti značné.

Když se člověku něco daří, většinou to i baví. Bavilo mě to tak, že Westy chovám dodnes, se střídavými úspěchy i neúspěchy.

V roce 1992 jsem z Irska dovezla psa CH. Nebco, který byl velice úspěšný na výstavách i v chovu a udělal mi spoustu radosti. Následoval opět dovozový pes CH. Lucky Star's A Magic Power, který byl také velice úspěšný, a kterého mám v chovu westů dodnes.

Začala jsem chovat jako čistokrevná Pražačka. V rodinném domku se zahradou, kde měli psi docela slušnou probíhačku. Ale nějak jich začalo přibývat, zahrada se nějak začala zmenšovat a byt také. I sousedé začali zdravit méně přívětivě. A protože stokrát nic……,dopadlo to tak, že jsem se se svou smečkou ocitla na chalupě , na samotě hluboko v lesích pod Bezdězem. Žádní sousedé, žádné potíže a na probíhání celé polesí. Myslivci, hajní a ostatní lesáci celkem přívětiví, protože načesané, běloučké chlupáče nepovažovali za nebezpečné. A nějak se to vžilo, i když po šestnácti letech už moji psi nejsou obvykle běloučcí a nebývají moc často načesaní, ale zato velice šťastní a zahrada je samý dolík. Jsou to přece norníci. Ale nikdo to tady neví.